en-Jak dělám středověké brašničky - první část: první pokusy

22/10/2020

Úplně první středověké brašničky, které jsem kdy vyrobila, jsem vyrobila pro dva své kamarády a svého muže. Byl to nadšený pokus po přečtení knihy od O.Goubitze - Purses in Pieces (2009) která je asi biblí každému, který chce něco takového vyrobit. Kniha pojednává v kapitole o tobolkách převážně o nálezech z Holandska, které se většinou vážou k 15. století a autorově oblíbené dataci "late middle ages". 

Brašničky to měly být použitelné na 2. polovinu 14. století, a tak jsem vygenerovala tři různé střihy podle textu a obrázků ve výše zmíněné kapitole, a očesala je o zapínání, které je podle obrazů a iluminací poměrně časté spíš v té módě 15. století. Byl to první pokus o cokoliv takového, a se zkušenostmi s tepáním získanými od maminky, a zkušenosti s formováním kůže, získanými od tatínka, to dopadlo snad docela dobře :)


Od té doby jsem jich pár dalších vyrobila podle stejných šablon, protože byly vyzkoušené. Pořídila slabší kůži na kapsičky (ta na těch původních je třísločiněná kozí kůže marnotratně ztenčená z 2,5mm na 1mm - doma nic jiného měkkého v té době nebylo... krize... ). Měkká kůže na kapsičky teď je bohužel moderní činěná chromem, o které předpokládám, že se chová podobně jako tehdejší jircha, ze které podle Goubitze tyto kapsičky byly. Jestli to tak skutečně je chci zjistit tenhle podzim, už mám zajednané činění (kdyby někdo měl zdroj na jirchu a nemusela bych tak trápit svého koželuha, tak sem s ním :) ) Náhled těch kusů můžete najít kromě naší fb stránky, kde jsou promíchané s jinými věcmi, i na našem novém pinterestu, kde mají samostatnou sekci. K nahlédnutí zde.

brašnička se zdobením podle nálezu z Greifswaldu
brašnička se zdobením podle nálezu z Greifswaldu

Většinu brašniček, které vyrábím zdobím ručním tepáním do kůže. Tepané a vyřezávané zdobení brašniček je sice doložené poměrně vzácně, ale doložené je. Například na známých nálezech z Holandska (Goubitz 2009 fig 34a; fig 35; fig.36), méně známém kusu z německého Schleswiku datovaném do  13. století (Schnack 1998); druhé poloviny 14: století z Greifswaldu (Enzenberger 2007) (moji interpretaci tohoto s popisem můžete vidět zde) nebo i z Čech z období 15. - 16. století z Opavy (Orlita 2010). Analogické zdobení se nachází i na nálezech pouzder na nože a dalších artefaktech např. v Anglii (Cowgill 1987), Čechách (Hoch 2020), Holandsku (O.Goubitz 2009 - kapitola o pouzdrech) i jinde.

Milým posunem kupředu pro mě tak byla zakázka do Německa, kdy mě kontaktoval náhodný pán, s tím, jestli bych byla schopná a ochotná vyrobit repliku něčeho přímo německého. Dotyčný mi poslal dva překresy dílců a výseky článků o vykopaných brašničkách z Kostnice (Schnack 1994) a Bayreuthu (Bischof 2010), oba kusy datované zhruba do poloviny 14. století. Zajímavé bylo, že po mě chtěl rekonstrukci podle překresu, který vlastně podle Goubitzových tezí nedává smysl. Brala jsem to jako výzvu, a na základě té konverzace objednala několik knih o německých nálezech, zjistila co vlastně už doma máme (už i v tatínkových sbírkách se nacházelo v té době poměrně dost zajímavých kousků, které ale unikly zkoumání pro záběr na RS a nedostatek času) a pustila se do argumentace. Po velmi plodné, vlastně dost zábavné a příjemné debatě jsme se rozhodli pro dva kousky, jeden podle nálezu z Kostnice (Schnack 1994, taf 44, 1928a), a jeden podle nálezu z Londýna (Egan&Pritchard 1991). Ten z Bayreuthu je totiž jen (asi) zadní stěna zadního dílu a udává hlavně rozměry. Vzhledem k jeho úrovni reenactmentu byla celá brašnička provedena ručně, z kozí třísločiněné usně (až na jeden kus jsou ty z kostnice kozinové, a u londýnského není určen typ usně) a pro čistý purismus (tedy aby tomu nemohl nikdo nic vytknout) zůstaly bez barvy na přání zákazníka. Vyrobeny jsou oba jedna k jedné k originálu, a byl to super měsíc, kdy jsme spolu mezi mou prací vymýšleli jak na to, a jak interpretovat interpretované podle nejaktuálnějších poznatků. 

Tu malinkou londýnskou brašničku jsem nedávno opakovala, tentokrát v černém. Prostě se mi líbí. Originál má na sobě ještě 9 kusů pozamentů poskládaných do tvaru písmene X a i na ně se někdy chystám, až bude čas je vytvořit. Jinak je celá v ruce šitá tam, kde má originál zaznamenané dírky podle typu šití tak, jak jsou zaznamenané., jen přední díl byl prý dodatečně rozříznut a znovu sešit, to jsem z originálu po domluvě vynechala taky tehdy i teď. (Egan&Pritchard 1991, fig 232 no. 1701 BC72 3879 (150) datováno 1350 - 1400.

Příjemnou třešničkou na dortu bylo, že v článku z Bayreuthu (Bischof 2010) se autor s vlastně dost malým fragmentem brašničky rozepisuje na celou stránku textu a odkazuje na obraz z katedrály st.Petri v Hamburku, kde má starý muž u pasu poměrně hezky vymalovanou brašničku s dost precizním detailem, a obraz je datován do 70. let 14. století a na wikipedii ho lze najít. Tímto obrazem je inspirovaný další typ brašničky pro 14. století, který používám už delší dobu. Přední díl tak, jak je vymalován (nebo tak jak jsem to na tom vykoukala) se našel na podobnou dataci (po r. 1350) v polském Kolobrzegu (Wywrot-Wyszkowska 2008). Těším se, až se na ten obraz jednou podívám osobně. Spousta z nich totiž má nečekané detaily, které se ale pro špatný kontrast reprodukce nedají vyčíst. (o tom zase jindy :) Jakou mám v tomhle typu zrovna teď v zásobě se můžete podívat tady. Vytepané vzory jsou mojí interpretací a většinou vychází z iluminací nebo z nálezů dekorací kůže (přesnou repliku tepaného vzoru můžu udělat, ale přijde mi, že se jich pak potkává příliš mnoho stejných... )

O tom, jak dělám brašničky teď a jaké jsou další plány se rozepíšu příští týden :)