S kůží na trh i do školy - Magisterské studium na FF UHK

V posledních dvou letech jsem se po pobídce od Marqity Volken pustila do dalšího velkého dobrodružství. K výrobě replik a konzervaci archeologických usní jsem tak do svého portfolia přidala studium archeologie abych tak uzavřela kruh profesních znalostí o tématu, které mě dlouhodobě těší. Na doporučení Aleše Hocha z Muzea Vysočiny v Jihlavě jsem se přihlásila na denní studium archeologie na FF UHK. Katedra archeologie na univerzitě v Hradci Králové je dlouhodobě vyhlášená svým skvělým přístupem k experimentální archeologii a v posledních letech disponuje i nejlepšími laboratořemi k analýze archeologických artefaktů díky Centru terénní archeologie, které je k ní přidruženo.

Věděla jsem, že po mém předchozím uměleckém a technickém vzdělání bude vstup na filozofickou fakultu poměrně skok, a že skloubit studium s mou prací bude v některých částech roku opravdu náročné. Samo přijímací řízení pro mě bylo výzvou, protože jsem musela doplnit chybějící znalosti z oboru archeologie a připravit portfolio své dosavadní práce na výzkumu středověkých oděvních doplňků. Přípravy na přijímačky a studium mi zabraly rok, a k přijímacímu řízení jsem šla s bednou replik, složkou zákresů tobolek a měšců z Dordrechtského muzea, a výběrem knih a vlastních obrázků, které mi pomohly vysvětlit můj záměr přijímací komisi.

Záměr byl přijat a tím začala další fáze výzkumu a rozšiřování obecných znalostí z oboru archeologie na progresivní instituci, s podporou skvělých učitelů a v partě spolužáků, kteří se v archeologii pohybují o několik let déle než já.

Návrat na vysokou školu byl po osmi letech podnikání dost skok. Naštěstí pro mě ale hlavně v tom dobrém. Oproti studiu architektury na FSv ČVUT probíhalo  vyučování v malém kolektivu na malé katedře a s péčí o studenta o které by se mi snad ani nesnilo. Zájem učitelů o obory které vyučují byl inspirativní, a v průběhu čtyřech semestrů jsme dva z  nich měli zahraniční profesory na specializovaná témata. Výuka probíhala částečně v češtině, částečně v angličtině, a tak se odborná jazyková zásoba rozšiřovala v podstatě sama. Třešničkou na dortu potom byly dva specializované týdenní workshopy. Jeden na archeobotaniku pod vedením docentky Hajnalové z univerzity v Nitře, kde jsme určovali pod mikroskopem různé typy semen a učili se o výpovědní hodnotě archeobotaniky. Druhý potom na štípanou industrii pod vedením profesora Gonena Sharona  z univerzity v Tel Hai. V rámci tohoto druhého workshopu jsme i prošli kurzem štípání kamene pod vedením Petra Zítky. Kytičky ani kameny mě nikdy zase tak nebraly, ale v podání lektorů to byl skvělý zážitek a exkurz do pro mě nových témat archeologické vědy a řemesla.

Součástí studia jsou i terénní praxe. Škola je nabízí v rámci badatelských výzkumů a pod vedením učitelů. Tak jsem se zúčastnila výzkumu mezolitického osídlení pod převisem v CHKO Český Ráj, kde jsem poprvé zkoumala něco přímo v zemi a ne jen v depozitářích. Můj první archeologický úlovek byl zlomek čepele, a vlastně jen kousek od domu. Zaniklá osada Nouzov skrývá spoustu informací, které si my místní nemusíme uvědomovat, pod převisy byla ustájená zvířata už v době bronzové, a lovci v mezolitu tady měli svá přechodná sídliště. Nový pohled na to, okolo čeho chodím od dětství byl fascinující a pod skvělým vedením docenta Petra Šídy bylo snadné si představit jak se měnilo využití převisů v průběhu tisíciletí.

Do ještě modernějších způsobů výzkumu jsme se potom ponořili při praxích na Markvarticích. Pod vedením doktorů Horáka a Mangela jsme sbírali geochemické vzorky v rámci laténské viereckschanze a pro mě to byla po dost dlouhé době první dovolená v létě, a jako takové jí bylo potřeba náležitě užít :)

V rámci školou podporované zahraniční stáže jsem se ale už vrátila zpět ke svému vlastnímu směru bádání. S vědomím, že Polské archeologické sbírky usní jsou rozsáhlé, přímořské oblasti krásné a Polsko je plné skvělých odborníků v tomto směru, jsem se přihlásila na stáž do Archeologického muzea v Gdaňsku. Díky ochotě Beaty Ceynowé, jedné z předních odbornic na usně v Polsku jsem mohla strávit měsíc v konzervátorské dílně a místním depozitáři. Gdaňská sbírka usní je rozsáhlá a díky obchodnímu propojení hanzovních měst je do velké míry analogická k mnou zpracovávané Dordrechtské sbírce tobolek. V rámci praxe jsem se seznámila se způsoby konzervace, místními archeologickými podmínkami, spoustou zajímavých lidí a díky Beatě jsem se dostala i na jednodenní výlet do sbírky archeologicko - historického muzea v Elblagu společně s Tuuli Jõesaar.

V rámci Gdaňské sbírky se mi podařilo projít a zakreslit dalších 84 tobolek, a zbylých 120 na mě ještě čeká na další návštěvu. Výstup z tohoto bádání se budu snažit na podzim dovést k publikaci, a proto o něm zatím nebudu psát víc. Gdaňsk je zároveň i výraznou turistickou destinací a krásným místem k žití, takže letošní březen utekl jako voda :)

Výsledkem mého studia na katedře archeologie FF UHK je moje diplomová práce s názvem "Středověké usňové tobolky ze sbírky Dordrechtského muzea (Nizozemsko). Příspěvek k technologickým a chronologickým aspektům." Díky osobnímu zkoumání všech tobolek v tamním depozitáři bylo možné rozšířit znalosti o tamní sbírce a zároveň i o technologii tohoto typu oděvního doplňku obecně.

V rámci práce jsem se věnovala obecnému shrnutí současných poznatků o středověkých oděvních doplňcích, standardizovanému způsobu zákresu a popisu jednotlivých dílců tobolek. Díky práci bylo možné identifikovat pět konstrukčních řešení které se v rámci sbírky vyskytují a porovnáním s analogickými tobolkami z jiných míst jsem se pokusila i o bližší dataci jednotlivých konstrukčních typů. Těším se, až budu moct na podzim vyrobit více precizních replik na základě toho bádání. Z výzkumu vyšlo, že by bylo potřeba jich prozkoumat ještě víc. Jestli s jídlem přichází chuť, tak s množstvím dat ke zpracování přichází chuť k dalšímu studiu. Na to, jestli další studium skutečně přijde si ještě budu muset měsíc počkat, můžete mi v tom držet palce :)

Celá diplomová práce je přístupná na www.theses.cz. Některé části jsou složitější na čtení, ale snad bude dobrým návodem k bádání i výrobě rekonstrukcí i pro ostatní, a snad i vám odpoví na otázky, které jste si při pokusech o rekonstrukce mohli klást.

Studium při práci není úplně snadné. Bylo to skvělé i náročné, bylo to dobrodružné a stálo to za to. Při tom všem jsem si ověřila kolik mám okolo sebe skvělých lidí kteří mě dokáží podpořit a podržet když už je toho opravdu moc. A i přesto, že jsem studovala už na vlastní pěst, tak mi v závěru pomohli právě rodiče, kteří za mě vzali jednu štaci na trh po osmi letech v zaslouženém důchodu. Jsem ráda, že je mám a že moje podpůrné sítě jsou tak velké a pevné <3